Tino u JadranuTraktorová výprava přes Alpy

Ahoj kamarádi, tady Tino! Musím vám říct – tohle dobrodružství bylo tak šílený, že ani moje šňůrky od rukou se z toho nestačily rozmotat!

Jednoho rána zaťukali na moji bedýnku u Tomšose dva kluci – Pepa a Václav z Příbrami. Oba měli v očích jiskru a v hlavě plán, který zněl, jako by ho vymyslel někdo po třech malinovkách:

„Tino, jedeme k Jadranu. Ale ne ledajak – TRAKTOREM!“ A Tomšos, můj duchovní otec, souhlasil. Blááááázen.

Já na ně koukl, oni na mě, a povídám:
„Fajn. Ale chci vlastní traktůrek, jinak nikam nejedu.“

A hádej co? Druhý den stál přede mnou červený elektrický traktůrek s houkačkou, praporkem a držákem na zmrzlinu. 😎

🚜 Pozor! Startujeme!

Vyrazili jsme. Já vepředu jako vůdce výpravy, za mnou Pepa a Václav na svém zeleném rachotícím kolosu. Jeli jsme přes vesničky, louky, města… zpívali jsme si, troubili, smáli se.

A pak jsme se rozhodli dát si první zmrzlinku – v Rakousku u benzinky. Já si vzal jahodovou, protože je růžová jako moje oblíbený ponožky. Pepa dal vanilku, Václav citron a oba si pochvalovali, jakou mám stylovou lžičku s traktorem na konci.

Znovu jsme vyrazili. Zastavte! Polizei! Jenže pak… ouha! Rakouská dálnice, modrý maják a chlap v uniformě, co vypadal jak Terminátor po dvou kávách.

„Führerschein bitte!“

„Já? Řidičák?“ divil jsem se a začal jim vysvětlovat, že to není vozidlo, ale hračka na baterky, ale... dálniční známku mám. Policajti koukali na mě, pak na můj traktůrek, a pak se začali dohadovat.

Nakonec řekli: „Gut. Jedeš dál, ale na valníku.“

Tak mě posadili mezi Václavovy ponožky a Pepovy konzervy. Cítil jsem se jak zavazadlo, ale aspoň jsem měl výhled.

🐄💜 Fialová Milka a býk Hanz

Když jsme sjeli z dálnice, jeli jsme přes Alpy. Krásné louky, modré nebe a pak… BOOM!

Uviděl jsem fialovou krávu. MILKU! Skutečnou! Z reklamy! Já zalapal po dechu a okamžitě skočil z valníku s červeným šátkem na přivítanou. No jo, jenže s Milkou byl v ohradě i její kámoš – býk Hanz, hromada svalů, rohů a hněvu.

Zarazil se, kouknul na mě, viděl hadr… a vyrazil.

Já běžel, Hanz běžel, Pepa křičel, Václav omdlel.
Nakonec jsem skočil do balíku sena, Hanz to zapíchl do slámy a já... já přežil. I hadr přežil!

🌊🍦Sladká odměna u moře

Po dlouhých týdnech (mělo to být 14 dnů, ale byly z toho dva měsíce!) jsme konečně docválali do Chorvatska. Slezl jsem z valníku, prošel se bosky po oblázcích, zvedl ruce k nebi a zakřičel: „Tino to DOKÁÁÁÁÁZAL!“

Sedli jsme si s klukama na pláž, otevřeli poslední GELADORO zmrzku – já pistáciovou, koukali na moře, jak šplouchá o břeh. A víš co? Bylo to nejlepší dobrodružství mýho dřevěnýho života. A co je na tom nejlepší? Už plánuju další! Prý ponorkou do Norska. Ale o tom zase příště.

🚜 Traktorové moudro

„I ty nejbláznivější nápady můžou vést k nejlepším zážitkům – když do nich dáš srdce, přátele a zmrzku. Nebojte se vyrazit na cestu, která vypadá jako blbost – právě tam na vás čekají největší dobrodružství."