BOHEMIAN · Staročeská zmrzlina
Dobrá zmrzlina nemusí být složitá. Musí být ale poctivá.
Točená zmrzlina inspirovaná českou tradicí. Směs stačí otevřít, přidat vodu, promíchat a nalít do stroje. Pro stánky, koupaliště, kempy, kavárny, bistra i cukrárny. Nově také kelímková zmrzlina v osmi příchutích.
- Čistě přírodní produkt
- Bez konzervantů
- Bez aromat
- Bez barviv
- Bez stabilizátorů
- Čistě přírodní produkt
- Bez konzervantů
- Bez aromat
- Bez barviv
- Bez stabilizátorů
Náš příběh
Z lásky k českému prostředí a jeho tradicím.

BOHEMIAN vznikl z lásky k českému prostředí, jeho tradicím a jednoduchým radostem, které si předáváme z generace na generaci. Inspirovali jsme se dobou, kdy zmrzlina nebyla jen obyčejnou sladkostí, ale malým okamžikem výjimečnosti.
Vdechli jsme proto staročeskému příběhu nový život. Spojili jsme tradiční český charakter s pečlivým zpracováním, kvalitními surovinami a chutěmi, které jsou blízké našemu domovu.
BOHEMIAN není návratem do minulosti. Je připomínkou toho nejlepšího, co bychom z minulosti neměli ztratit: poctivosti, řemesla a radosti z obyčejně krásných věcí. A právě proto jsme ji vytvořili tak, aby si ji mohl dopřát každý.
Dvě značky. Jedna vášeň pro zmrzlinu.
BOHEMIAN je součástí portfolia značek GELADORO, které propojuje společná vášeň pro zmrzlinářské řemeslo, kvalitu a poctivý přístup. Zatímco GELADORO přináší svět prémiového řemeslného gelata, BOHEMIAN rozvíjí vlastní cestu inspirovanou českou tradicí a poctivou točenou zmrzlinou.

Legenda
O prvním českém zmrzlináři.
Pod Řípem žil kdysi muž jménem Budimír Línař. Nebyl pekař, kovář ani vinař. Byl člověkem, který neustále něco zkoušel. A jednou v létě se mu stalo něco zvláštního.
Přišel velký letní žár a Budimír připravoval svůj vyhlášený sladký krém z mléka, smetany, lesního medu a ovoce. Jenže než ho stačil roznést lidem, přišla prudká bouřka. Vítr se opřel do krajiny, nebe zčernalo a déšť bičoval stráně pod Řípem. Budimír popadl nádobu se sladkým krémem a rozběhl se k jeskyni ve skále. Pevně ji uzavřel a jak pospíchal před bouří, nádoba se mu v rukou převalovala ze strany na stranu. Směs uvnitř se tak při každém kroku znovu a znovu promíchávala a šlehala. Když konečně dorazil do jeskyně, uložil nádobu do chladného nitra, o kterém se mezi lidmi říkalo, že v něm zůstává mráz i uprostřed největšího léta.
Jakmile se druhý den ráno vrátil, čekalo ho překvapení. Krém, který uložil do jeskyně, byl zmrzlý. Budimír nabral lžíci, ochutnal. Bylo to sladké, studené a úplně jiné než všechno, co do té doby znal.
Brzy se o Budimírově podivuhodném krému dozvěděli lidé z celého okolí. Chodili se dívat, ochutnávat a vyptávali se: „Budimíre, cos to s tím krémem udělal?“ Budimír prý jen pokrčil rameny a odpověděl: „Zmrz.“ A protože to nebylo naposledy, co Budimír něco zkoušel, začali mu lidé říkat jednoduše „Zmrz“, tedy Zmrz Línař.
Budimír Línař, okolo 11. století n. l.
Jak to funguje
Jednoduše namíchat. Hodně porcí.
BOHEMIAN je vytvořená pro jednoduchý provoz. Nemusíte být zkušený zmrzlinář. Nemusíte vážit několik různých surovin ani připravovat vlastní recepturu. Stačí otevřít sáček, přidat vodu, promíchat a můžete připravovat zmrzlinu.
- 01Otevřete sáček2 kg suché směsi BOHEMIAN
- 02Přidejte vodu4 litry studené vody
- 03Promíchejtea připravte do stroje
- =Přibližně 6 kg směsizhruba 67 porcí po 90 g z jednoho balení
Žádné složité dávkování. Žádné další suroviny. To je přesně to, co oceníte hlavně v sezoně, kdy je potřeba rychlost, jednoduchost a spolehlivost provozu. Hodí se pro stánky, občerstvení, koupaliště, kempy, kavárny, bistra, cukrárny i sezonní prodejce.
Co najdete uvnitř
Náš vlastní recept na poctivou zmrzlinu.
- 32 %sušiny po rozmíchání
- 7 %tuku, podle příchuti

BOHEMIAN není jen směs. Je to náš vlastní recept na poctivou zmrzlinu, kterou si můžete připravit kdykoliv a kdekoliv.
Receptury jsou naše vlastní a vycházejí z našich zkušeností s výrobou italského gelata. A protože věříme, že kvalitní zmrzlina nepotřebuje dlouhý seznam ingrediencí, držíme se jednoduchého principu: žádná zbytečná chemie, žádná barviva, žádná umělá aromata, žádné konzervanty. Jen suroviny, které mají ve zmrzlině své místo.
Pistácii stavíme na skutečné pistáciové surovině, ne na aroma, které má pouze napodobit její chuť. Vanilku na mléčném základu a skutečné mleté Bourbon vanilce. Ovocné sorbety na lyofilizovaném ovoci.
Bez konzervantů. Bez umělých barviv. Bez umělých aromat. Bez zbytečných přísad.
A především bez zbytečného maskování chuti. Protože když použijeme vanilku, chceme, aby chutnala jako vanilka. Když použijeme pistácii, chceme cítit pistácii. A když použijeme jahodu, chceme, aby chutnala jako skutečná jahoda.
Příchutě v e-shopu
Smetanové i ovocné. Vždy 2 kg.
Řada Standard a Extra. Aktuální ceny a akce najdete přímo v e-shopu BOHEMIAN.

BanánováSmetanová · Extra · 2 kgBOHEMIAN Banánová smetanová spojuje to nejlepší z obou světů: plnou, jemnou chuť smetany a charakteristickou chuť zralého banánu.Složení: Cukr, plnotučné sušené mléko, sušená smetana, odtučněné sušené mléko, lyofilizovaný banán (15 %), dextróza, inulin, sušený glukózový sirup, sůl.
V e-shopu
ČokoládaSmetanová · Standard · 2 kgBOHEMIAN Čokoláda je pro všechny, kteří od čokoládové zmrzliny očekávají víc než jen sladkou hnědou směs.Složení: Cukr, plnotučné sušené mléko, kakaový prášek, 70% hořká čokoláda (15 %), sušená smetana, dextróza, odtučněné sušené mléko, inulin, sušený glukózový sirup, sůl.
V e-shopu
KaramelSmetanová · Extra · 2 kgBOHEMIAN Slaný karamel staví na tom, co má slaný karamel skutečně nabídnout: plnou, jemně nasládlou chuť karamelu s dokonale vyváženým dotekem soli. Žádná umělá aromata. Žádná umělá barviva.Složení: Plnotučné sušené mléko, cukr, sušená smetana, odtučněné sušené mléko, karamelizovaný cukr (7,5 %), dextróza, sušený glukózový sirup, inulin, sůl.
V e-shopu
KokosSmetanová · Standard · 2 kgBOHEMIAN Kokosová staví na tom, co má kokosová zmrzlina skutečně nabídnout: jemnou, krémovou chuť skutečného kokosu. Žádná umělá aromata. Žádná umělá barviva.Složení: Plnotučné sušené mléko, cukr, dextróza, sušená smetana, odtučněné sušené mléko, mletý kokos (10 %), sušený glukózový sirup, inulin, sůl.
V e-shopu
OříšekSmetanová · Extra · 2 kgBOHEMIAN Lískový oříšek vznikla pro chvíli, kdy nechcete zmrzlinu, která jen voní po oříšku. Chcete opravdový lískový oříšek.Složení: Cukr, plnotučné sušené mléko, sušená smetana, dextróza, odtučněné sušené mléko, drcená lísková jádra (10 %), inulin, sušený glukózový sirup, sůl.
V e-shopu
PistácieSmetanová · Extra · 2 kgBOHEMIAN Pistácie vznikla pro chvíli, kdy nechcete zmrzlinu, která jen voní po pistácii. Chcete opravdovou pistácii.Složení: Cukr, plnotučné sušené mléko, sušená smetana, dextróza, odtučněné sušené mléko, pistáciová drť (10 %), inulin, sušený glukózový sirup, sůl.
V e-shopu
SmetanaSmetanová · Standard · 2 kgBOHEMIAN Smetanová staví na tom, co má smetanová zmrzlina skutečně nabídnout: jemnou, plnou smetanovou chuť a poctivý mléčný základ. Žádná umělá aromata. Žádná umělá barviva.Složení: Plnotučné sušené mléko, sušená smetana, odtučněné sušené mléko, cukr, dextróza, inulin, sušený glukózový sirup, sůl.
V e-shopu
VanilkaSmetanová · Standard · 2 kgBOHEMIAN Vanilka staví na tom, co má vanilková zmrzlina skutečně nabídnout: jemnou smetanovou chuť a přirozené aroma pravé vanilky. Žádná umělá aromata. Žádná umělá barviva.Složení: Plnotučné sušené mléko, cukr, sušená smetana, odtučněné sušené mléko, dextróza, inulin, sušený glukózový sirup, mletá vanilka (0,5 %), sůl.
V e-shopu
BorůvkaSorbet · Extra · 2 kgBOHEMIAN Borůvkový sorbet vás přenese do světa lesních plodů a vůně letního lesa.Složení: Cukr, sušený glukózový sirup, lyofilizované borůvky (15 %), dextróza, inulin, kyselina citronová.
V e-shopu
CitronSorbet · Standard · 2 kgBOHEMIAN Citronový sorbet staví na jednoduché myšlence: když citron, tak ať chutná jako skutečný citron.Složení: Sušený glukózový sirup, cukr, dextróza, lyofilizovaný citron (5 %), inulin, kyselina citronová.
V e-shopu
JahodaSorbet · Standard · 2 kgBOHEMIAN Jahodový sorbet staví na jednoduché myšlence: když jahoda, tak ať chutná jako skutečná jahoda.Složení: Cukr, sušený glukózový sirup, lyofilizované jahody (15 %), dextróza, inulin, kyselina citronová.
V e-shopu
MalinaSorbet · Extra · 2 kgBOHEMIAN Malinový sorbet staví na jednoduché myšlence: když malina, tak ať chutná jako skutečná malina.Složení: Cukr, sušený glukózový sirup, lyofilizované maliny (15 %), dextróza, inulin, kyselina citronová.
V e-shopu
MangoSorbet · Standard · 2 kgBOHEMIAN Mango sorbet vás vezme rovnou do tropů. Používáme lyofilizované mango, které dodává sorbetu výraznou ovocnou chuť, přirozeně sladký charakter a typickou vůni zralého manga.Složení: Cukr, sušený glukózový sirup 38–40 DE, lyofilizované mango (15 %), dextróza, inulin, kyselina citronová.
V e-shopu
MeruňkaSorbet · Extra · 2 kgBOHEMIAN Meruňkový sorbet vás přenese do světa sluncem prohřátých sadů a vůně zralých meruněk.Složení: Sušený glukózový sirup, cukr, lyofilizovaná meruňka (15 %), dextróza, inulin, kyselina citronová.
V e-shopu
PomerančSorbet · Standard · 2 kgBOHEMIAN Pomerančový sorbet vás přenese do světa sluncem prohřátých citrusových sadů a vůně zralých pomerančů.Složení: Sušený glukózový sirup, cukr, lyofilizovaný pomeranč (15 %), dextróza, inulin, kyselina citronová.
V e-shopu
RybízSorbet · Extra · 2 kgBOHEMIAN Červený rybíz je sorbet pro všechny, kteří mají rádi ovoce s charakterem.Složení: Cukr, sušený glukózový sirup, lyofilizovaný černý rybíz (15 %), dextróza, inulin, kyselina citronová.
V e-shopu
Příběhy chutí
Každá chuť má svou pověst.
Budimír Línař zkoušel celý život nové chutě. Každou z šestnácti příchutí BOHEMIAN provází jeho příběh z kraje pod Řípem. Přečtěte si je třeba při první lžičce.
Staročeská borůvková (sorbet)Modrá tulákyněJednoho rána se Budimír vydal hluboko do lesa pod Řípem. Bylo po dešti a mezi kapradím ještě zůstávaly kapky rosy. Les voněl mechem, dřevem a vlhkou zemí.Jednoho rána se Budimír vydal hluboko do lesa pod Řípem. Bylo po dešti a mezi kapradím ještě zůstávaly kapky rosy. Les voněl mechem, dřevem a vlhkou zemí. Když procházel kolem staré pěšiny, všiml si něčeho zvláštního. Mezi zelenými listy se ukrývaly drobné modré bobule, jedna vedle druhé. Budimír jednu utrhl a ochutnal. Nejprve ucítil jemnou sladkost, potom lehkou lesní svěžest. O kousek dál stála mezi stromy dívka v modrém šátku. „Ty je hledáš?“ zeptal se Budimír. Dívka zavrtěla hlavou. „Ne. Ony si najdou mě.“ Budimír se zamračil. „A kdo vlastně jsi?“ Dívka se na oplátku usmála, otočila se a vydala se po pěšině dál. Než zmizela mezi stromy, zavolala: „Tulákyně. Přijdu, když dozrají.“
Budimír sesbíral několik hrstí borůvek. Rozmačkal je, přidal trochu vody a medu a začal směs šlehat dřevěnou metlou, až vznikla jemná, hladká a lehká pochoutka. Uložil ji do chladu kamenné jeskyně pod Řípem. Druhý den ochutnal. Byla studená, sametová, sladká a voněla po letním lese. Budimír se podíval směrem k lesu a řekl: „Tak už vím, proč ti říkali tulákyně. Nikde nezůstaneš dlouho. Jako lesní tajemství, které dozrává hluboko mezi stromy.“ Od té doby lidé chodili pod Říp hledat malé modré plody. Nikdy však nevěděli, kde přesně je najdou. Někdy jich bylo plné křoví. Jindy jen pár mezi kapradím. A říkávalo se, že když člověk při sbírání zahlédne modrý šátek mizící mezi stromy, borůvky toho roku budou nejsladší.
Staročeská citronová (sorbet)Žluté tajemstvíPodzimního rána se pod Řípem objevil malý dřevěný vůz. Jeho kola byla obalená blátem z dlouhé cesty a na plachtě visely cáry prachu. Přijel z jihu, z míst, o kterých lidé pod Řípem znali jen jména.Podzimního rána se pod Řípem objevil malý dřevěný vůz. Jeho kola byla obalená blátem z dlouhé cesty a na plachtě visely cáry prachu. Přijel z jihu, z míst, o kterých lidé pod Řípem znali jen jména. Vozka byl unavený a mluvil podivným nářečím. Když otevřel svůj náklad, lidé čekali víno, koření nebo látky. Místo toho uviděli žluté plody. Byly hladké, těžké a voněly tak zvláštně, že se kolem vozu okamžitě seběhly děti. Budimír jeden vzal do ruky. „Co je to?“ Vozka se usmál. „Slunce.“ Budimír se zasmál. „Slunce přece neroste na stromech.“ Vozka plod rozkrojil. Vůně se rozšířila po celém tržišti. Budimír si ukrojil kousek a vložil jej do úst. Okamžitě se zašklebil. „Tohle slunce kouše!“ Budimír nad tím dlouho přemýšlel. Vzal několik citronů, vymačkal jejich šťávu, přidal vodu, med a začal směs pomalu šlehat dřevěnou metlou. Ochutnal. Byla svěží, ostrá a pořád příliš kyselá. Přidal trochu medu. Znovu ochutnal. „Teď už nekouše. Teď probouzí.“ Směs uložil do kamenné nádoby a odnesl ji do chladné jeskyně pod Řípem. Druhý den ji lidé ochutnali. Byla ledově studená, hladká a zářivě svěží. Po dlouhé zimě, po těžkých jídlech a po sladkém medu působila jako první doušek jara. Vozka si dal jednu lžíci a řekl: „U nás na jihu říkáme, že citron nepřináší léto. Přináší do zimy vzpomínku na něj.“
Ještě před odjezdem nechal Budimírovi několik citronových semínek. Budimír je zasadil do země pod Řípem. Nevyrostlo nic. Ani příští rok. Citronovník v české půdě nezůstal. Ale jeho chuť ano.
Staročeská čokoládováČerný kovářVe staré kovárně pod Řípem žil kovář, kterému nikdo neřekl jinak než Černý kovář. Ne proto, že by byl zlý. Od sazí měl černé ruce, zástěru i tvář umazanou od kouře. Byl však mistrem svého řemesla.Ve staré kovárně pod Řípem žil kovář, kterému nikdo neřekl jinak než Černý kovář. Ne proto, že by byl zlý. Od sazí měl černé ruce, zástěru i tvář umazanou od kouře. Byl však mistrem svého řemesla. Dokázal z obyčejného železa vykovat podkovu, nůž nebo zámek.
Jednoho dne k němu přišel Budimír. „Černý kováři,“ povídá, „když dokážeš z obyčejného železa udělat něco krásného, dokážeš to i s něčím sladkým?“
Kovář se zasmál. „Sladké se nekove, Budimíre.“ Budimír však položil na stůl mléko, smetanu a hrst tmavých kakaových bobů z dalekých krajů. Kovář jeden rozlomil, přivoněl a ochutnal. Zamračil se. „Hořké.“ Přesto přiložil kotlík k ohni, přidal mléko, smetanu a trochu medu a začal směs pomalu zahřívat. Míchal ji stejně vytrvale, jako jeho kladivo dopadalo na kovadlinu. Potom ji nechal zchladnout a pustil se do práce. Převaloval ji, otáčel a znovu šlehal dřevěnou metlou, dokud nebyla hladká a sametová. „Jako železo,“ zamumlal, „i tohle potřebuje správný čas a správnou práci.“ Nádobu nakonec uložili do chladné jeskyně pod Řípem.
Druhý den na ně čekala tmavá, hustá a voňavá pochoutka. Kovář nabral první lžíci, ochutnal a dlouho mlčel. Pak se usmál. „Tak přece jen se dá něco sladkého vykovat.“ Budimír se zasmál. A od toho dne se nejtmavší a nejvýraznější zmrzlině pod Řípem začalo říkat Černý kovář.
Staročeská jahodová (sorbet)Červená krajankaKdyž přišlo léto pod Říp, začaly na mezích a zahradách dozrávat první jahody. Byly malé, červené a tak voňavé, že se jejich vůně držela ve vzduchu ještě dlouho po západu slunce.Když přišlo léto pod Říp, začaly na mezích a zahradách dozrávat první jahody. Byly malé, červené a tak voňavé, že se jejich vůně držela ve vzduchu ještě dlouho po západu slunce.
V jedné chalupě pod kopcem žila dívka, které nikdo neřekl jinak než Krajanka. Každé ráno vyrážela s proutěným košíkem na jahody. Znal ji celý kraj. Kam přišla, tam bylo veselo, a kam položila košík, tam se brzy seběhly děti.
Jednoho horkého dne potkala u cesty Budimíra. „Krajanko,“ zavolal na ni, „co s tolika jahodami uděláš?“ Usmála se, podala mu jednu z nejčervenějších a řekla: „To, co se dělá s tím nejlepším. Rozdělím se.“
Budimír ochutnal. Byla sladká, šťavnatá a voněla létem. A protože toho dne bylo takové horko, že se i voda ve studni zdála teplá, napadlo Budimíra něco, co ještě nezkusil. Rozmačkal jahody, přidal trochu vody a medu. Dřevěnou metlou směs dlouze šlehal, až získala jemnost a lehkost. Pak ji uložil do ledového chladu jeskyně pod Řípem
Když ji večer ochutnal, byla studená, růžová a voněla po čerstvých jahodách. „Tohle,“ řekl Budimír, „je přesně jako naše Krajanka.“ A lidé si její jméno začali spojovat s tou nejhezčí chutí českého léta.
Červená Krajanka. Červená jako první jahody, které dozrají na slunci, sladká jako léto a poctivá jako lidé, kteří se o to nejlepší vždycky rozdělí.
Staročeská kokosováKokosník řípovýZa dávných časů, kdy se pod Řípem ještě chodilo po prašných cestách a zmrzlina se chladila ledem přivezeným ze zimy, dostal se jednoho dne k Budimírovi podivný bílý plod.Za dávných časů, kdy se pod Řípem ještě chodilo po prašných cestách a zmrzlina se chladila ledem přivezeným ze zimy, dostal se jednoho dne k Budimírovi podivný bílý plod.
Přinesl mu ho pocestný, který se vracel z dalekých krajů. „Tohle u nás neroste,“ řekl Budimír a vzal plod do rukou. Byl kulatý, tvrdý a uvnitř ukrýval bílé maso a sladkou vůni. Pocestný se usmál. „Roste tam, kde je léto tak dlouhé, že zima na něj skoro zapomněla.“
Budimír kokos rozbil, ochutnal jeho bílou dužinu. „Je jemný,“ řekl nakonec. „A přitom má v sobě něco zvláštního.“ Rozstrouhal dužinu, přidal mléko, smetanu a trochu medové sladkosti. Všechno vložil do měděného kotlíku a začal pomalu míchat. Vůně kokosu se brzy rozšířila po celé chalupě. Když byla směs připravená, Budimír ji nechal vychladnout a odnesl ji do podzemní jeskyně. Kotlík postavil mezi led a začal směs pomalu promíchávat dřevěnou metlou až se změnila v hladkou, bílou a krémovou zmrzlinu.
Nabral první lžíci a ochutnal. Na okamžik zavřel oči. Připomněla mu daleké kraje, teplý vzduch a vůni léta, které nikdy nepoznalo českou zimu. „Taková chuť až z druhého konce světa… a přece se jí bude dobře dařit pod Řípem.“
Staročeská malinová (sorbet)Rudý strážceNa kraji lesa pod Řípem stála stará dřevěná brána. Vedla k pěšině, která mizela mezi vysokými smrky, a u ní rostly husté malinové keře. Na první pohled nevypadaly nijak přívětivě.Na kraji lesa pod Řípem stála stará dřevěná brána. Vedla k pěšině, která mizela mezi vysokými smrky, a u ní rostly husté malinové keře. Na první pohled nevypadaly nijak přívětivě. Měly ostré trny a větve spletené tak hustě, že jimi sotva prošla ruka. Lidé proto chodili raději jinudy.
Jednoho dne se k bráně vydal i Budimír. Uslyšel vyprávění o muži, který tam prý každé léto hlídá les. A skutečně. Pod starým dubem seděl vysoký muž v červeném plášti. Na zádech měl dřevěný košík a v ruce dlouhou hůl. „Co hlídáš?“ zeptal se Budimír. Muž se podíval na malinové keře. „To, co si lidé berou, aniž by poděkovali.“ Budimír se pousmál. „A proč jsou tedy ty maliny tak těžko dostupné?“ „Protože to nejlepší si člověk musí zasloužit.“ Budimír opatrně sáhl mezi trny. Na prstech ucítil škrábnutí, ale pod větvemi našel malinu tak červenou, že vypadala jako kapka letního slunce. Ochutnal ji. Byla sladká, šťavnatá a voněla celým lesem. Nasbíral několik hrstí malin, rozmačkal je, přidal trochu vody a medu a začal je pomalu šlehat. Pak směs uložil do chladu jeskyně pod Řípem. Když ji druhý den ochutnal, byla ledově studená, hladká a plná vůně čerstvých malin. Budimír poděkoval lesu a přinesl trochu i strážci. Muž ochutnal. „Vidíš? I to, co chrání trny, může uvnitř ukrývat něco měkkého.“ Od toho dne lidé přestali malinové keře obcházet. Naučili se vstupovat opatrně, brát jen tolik, kolik potřebují, a za každou hrst poděkovat. A starého strážce? Toho už nikdo nikdy nespatřil.
Staročeská mangová (sorbet)Zlatý cizinecJednoho léta se pod Řípem objevil cizinec, kterého v kraji nikdo neznal. Přišel po staré cestě za úsvitu. Neměl erb, neměl zbroj a neměl ani koně. Jen přes rameno nesl těžký plátěný vak.Jednoho léta se pod Řípem objevil cizinec, kterého v kraji nikdo neznal. Přišel po staré cestě za úsvitu. Neměl erb, neměl zbroj a neměl ani koně. Jen přes rameno nesl těžký plátěný vak. Lidé si šeptali, odkud asi přišel. Když ho spatřil Budimír, zeptal se: „Poutníku, co to neseš?“
Cizinec otevřel vak. Uvnitř ležely zlaté plody, jaké pod Řípem ještě nikdo nikdy neviděl. „Přicházejí ze země, kde slunce hřeje celý rok,“ řekl cizinec. Budimír jeden plod rozkrojil. Zlatá dužina zavoněla tak silně, že se kolem začali scházet lidé. Ochutnal. Byla sladká, šťavnatá a úplně jiná než všechno ovoce, které do té doby znal.
Budimír dostal nápad. Vymačkal dužinu, přidal trochu vody a směs začal prudce míchat dřevěnou metlou, až se spojila v jemnou a lehce nadýchanou hmotu. Potom ji přelil do hliněné nádoby a nechal vychladit v kamenné jeskyni pod Řípem. Když ji druhý den ochutnal, byla studená, hladká a osvěžující. Cizinec se usmál. „Teď už víš, co jsem ti přinesl.“ Budimír se podíval na zlatavý sorbet a odpověděl: „Přinesl jsi kousek svého slunce.“
Cizinec ještě téhož dne odešel a nikdo ho už nikdy nespatřil. Jen jeho zlaté ovoce zůstalo v kraji, a protože přišlo zdaleka a nikdo nevěděl, kdo ho přinesl, začali mu lidé říkat Zlatý cizinec.
Staročeská meruňková (sorbet)Tajemství létaPod Řípem se chystala velká slavnost. Z nedalekého kláštera přivezli mniši starou dřevěnou truhlu, kterou podle pověsti kdysi daroval českému knížeti poutník z daleké Persie.Pod Řípem se chystala velká slavnost. Z nedalekého kláštera přivezli mniši starou dřevěnou truhlu, kterou podle pověsti kdysi daroval českému knížeti poutník z daleké Persie. Uvnitř se kromě vyšívaných látek a vzácných koření ukrývalo několik vysušených meruňkových pecek. Jeden ze starých mnichů je ukázal Budimírovi. „Říká se, že z těchto plodů připravovali v dalekých zemích pokrm, který dokázal osvěžit i poutníky vyčerpané pouští.“ Budimír se zamyslel. „A co když nepotřebujeme cestovat přes poušť, abychom poznali jeho tajemství?“
Mnich mu přinesl několik zralých meruněk, které vypěstovali v klášterní zahradě pod jižní zdí. Budimír jejich dužinu rozmačkal, přidal trochu medu a několik kapek vody. Pak přidal led, který uchovával od poslední zimy. Směs vložil do kovové misky, obložil ji ledem a začal ji pomalu míchat dřevěnou lžící, dokud se nezačala měnit v jemnou, chladivou pochoutku. Když ji ochutnal, překvapila ho sladká chuť meruněk, která se spojila s osvěžujícím chladem. Mnich se usmál. „Takové tajemství se neukrývá v truhle. Ukrývá se v trpělivosti.“ Budimír se podíval na zlatavou směs a odpověděl: „A v létě, které si dokážeme uchovat.“ Od té doby se vyprávělo, že Budimír objevil tajemství meruněk právě díky dávnému daru z dalekých zemí.


Staročeská oříškováPražený ořešníkByl podzim a lesy pod Řípem začínaly zlátnout. Budimír, první zmrzlinář, se vydal do lesa hledat novou chuť. Po cestě si všiml lísky obsypané oříšky. Několik jich utrhl, rozlomil a ochutnal.Byl podzim a lesy pod Řípem začínaly zlátnout. Budimír, první zmrzlinář, se vydal do lesa hledat novou chuť. Po cestě si všiml lísky obsypané oříšky. Několik jich utrhl, rozlomil a ochutnal. „Malý oříšek,“ zamumlal, „a tolik chuti.“
Doma si oříšky rozložil na rozpálenou pánev. Pomalu je pražil, až se z jejich skořápek začala linout vůně, která naplnila celou chalupu. Budimír věděl, že našel něco, co stojí za pokus. Oříšky rozdrtil na jemnou moučku a přidal k nim mléko, smetanu a včelí med. Vše nalil do měděného kotlíku a postavil nad mírný oheň. Míchal dlouho a pomalu. „Oříšek musí dát zmrzlině všechno, co v sobě má,“ říkal si.
Když byla směs hotová, Budimír ji nechal zchladnout a potom ji odnesl hluboko do jeskyně pod Řípem. Právě tam uchovával zásoby ledu, který každou zimu sebral ze zamrzlé řeky a uložil hluboko pod zem, kde vydržel až do léta. Položil kotlík mezi velké kusy ledu a začal směs pomalu míchat. Míchal, dokud nezačala houstnout. Pak znovu. A znovu. Až se z tekuté směsi stala hladká a sametová zmrzlina. Budimír nabral první lžíci a ochutnal. Cítil v ní vůni pražených oříšků, jemnost smetany a sladkost mléka. Usmál se.
„Tak tohle není obyčejný oříšek.“ Od toho dne jí začal říkat Ořešník.
Staročeská pistáciováZelený rytířKdysi dávno se mezi vesnicemi pod Řípem vyprávělo o rytíři, který se objevoval vždy, když se v kraji schylovalo k velké události. Nikdo neznal jeho pravé jméno.Kdysi dávno se mezi vesnicemi pod Řípem vyprávělo o rytíři, který se objevoval vždy, když se v kraji schylovalo k velké události. Nikdo neznal jeho pravé jméno. Nosil zelený plášť, zelený chochol na přilbě a na štítu neměl erb žádného pána. Jen malý znak podivného zeleného oříšku. Lidé mu proto začali říkat jednoduše Zelený rytíř.
Jednoho léta dorazil až k Budimírově chalupě. Sesedl z koně, sundal rukavice a z brašny vytáhl malý váček. „Co v něm máš?“ zeptal se Budimír. Rytíř jej otevřel. Uvnitř byly malé zelené plody, které Budimír nikdy předtím neviděl.
„Přivezl jsem je z dalekých zemí,“ odpověděl rytíř. „Říká se, že kdo pozná jejich chuť, nikdy na ni nezapomene.“
Budimír několik pistácií rozdrtil, přidal mléko, smetanu, trochu medu a všechno společně promíchal. Pak směs uložil do chladu. Když ji později ochutnal, překvapeně se podíval na rytíře. Byla jemná, krémová a měla barvu jeho pláště.
„Tohle není chuť z našeho kraje,“ řekl Budimír. Rytíř se usmál. „Ne. Ale od dnešního dne už k němu patří.“
Druhého rána byl pryč. Zůstal po něm jen zelený lístek a prázdný váček od pistácií. Od té doby se v kraji říká, že když se na jaře zazelenají stráně pod Řípem, někde daleko po staré cestě možná znovu projíždí Zelený rytíř.
Staročeská rybízová (sorbet)Černá vdovaV jedné malé vsi pod Řípem stála na okraji lesa dřevěná chalupa. Žila v ní žena, o které se mluvilo jen šeptem. Nikdo neznal její pravé jméno. Říkali jí Černá vdova.V jedné malé vsi pod Řípem stála na okraji lesa dřevěná chalupa. Žila v ní žena, o které se mluvilo jen šeptem. Nikdo neznal její pravé jméno. Říkali jí Černá vdova. Nosila tmavý šat a za chalupou pěstovala podivné keře obsypané bobulemi černými jako noc. Nikdo nevěděl, odkud přišla. Někteří tvrdili, že rozumí bylinám, jiní, že zná tajemství lesních plodů. Jednoho horkého léta se k její chalupě zatoulal Budimír. Žena právě sklízela tmavé bobule.
„Co je to za plod?“ zeptal se. Podala mu hrst. „Ochutnej a sám poznáš.“ Budimír jednu bobuli rozkousl. Nejdřív ucítil jemnou sladkost, vzápětí však přišla ostrá kyselost. Černá vdova se usmála. „Vidíš? Ne všechno, co je černé, musí být zlé.“ Budimír dostal nápad. Bobule rozmačkal, přidal trochu vody a medu a vše vyšlehal do hladké hmoty. Směs přelil do nádoby, uzavřel ji a odnesl do chladné jeskyně pod Řípem.
Druhý den objevil temnou, studenou a osvěžující pochoutku. Jemnou i výraznou zároveň. „Tohle není pro slabé,“ zasmál se.
Lidé se pro ni začali vracet a ptali se, kdo tak zvláštní chuť vymyslel. Budimír vždy odpověděl: „Jedna tajemná žena ze zahrady za lesem.“ A protože nikdo neznal její pravé jméno, zůstala navždy Černou vdovou. Její chalupa dávno zmizela a zahrada zarostla. Černý rybíz však prý pod Řípem roste dodnes. A s ním i vzpomínka na ženu, která Budimírovi ukázala, že i v té nejtemnější chuti může být ukryto něco krásného.
Staročeská smetanováRohatá bělkaByl podzim a lesy pod Řípem začínaly zlátnout.Byl podzim a lesy pod Řípem začínaly zlátnout. Budimír, kterému se už nějaký čas dařilo měnit mléko, smetanu a ovoce v nevídané dobroty, se tentokrát vydal hledat chuť, kterou ještě nikdo před ním neukryl do zmrzliny. Věděl, že les skýtá nejrůznější poklady. Jen netušil, že ten nejvoňavější najde pod obyčejnou lískou.
Jednoho dne ho cesta zavedla k malé bílé chalupě. U ní stála hospodyně a vedle ní její největší poklad: krásná bílá kráva jménem Bělka. „Ta dává nejlepší mléko v celém kraji,“ pochlubila se hospodyně. Budimír si mléko ochutnal. Bylo čerstvé, jemné a přirozeně nasládlé. „A co z něj děláš?“ zeptal se. „Smetanu,“ odpověděla hospodyně. „Ale tu nejlepší si nechávám pro sebe.“ Budimír se usmál. „A co kdybychom z ní zkusili něco, co tu ještě nikdo neochutnal?“
Hospodyně přinesla čerstvé mléko a hustou smetanu, kterou toho rána sebrala z Bělčina mléka. Budimír vše nalil do svého kotlíku, přidal trochu medu a začal pomalu míchat. Žádné kakao. Žádné koření. Jen mléko, smetana, med a Budimírovy ruce. Nechal směs vychladnout v hluboké jeskyni a potom ji začal pomalu šlehat a znovu uložil mezi ledové kry. Když byla hotová, nabral první lžíci. „Víš, co je na tom zvláštní? Že jsme tam vlastně nic zvláštního nepřidali.“ Hospodyně se usmála. „Protože to nejlepší už tam bylo.“


Staročeská vanilkováBílá paníŘíká se, že za dávných časů, ještě když se pod Řípem chodilo po prašných cestách a večery osvětloval jen oheň v chalupách, se v krajině objevovala Bílá paní.Říká se, že za dávných časů, ještě když se pod Řípem chodilo po prašných cestách a večery osvětloval jen oheň v chalupách, se v krajině objevovala Bílá paní. Zjevovala se vždy navečer, oděná v dlouhých bílých šatech, a mizela dřív, než se nad krajinou rozednilo. Lidé si mezi sebou šeptali, že přichází ze starých skal a že zná tajemství, která by obyčejný člověk neměl poznat.
Jednoho parného léta ji spatřil také Budimír. Seděla ve stínu starého stromu a před sebou měla malou dřevěnou misku. Budimír se přiblížil a ucítil zvláštní vůni: jemnou, sladkou a neznámou.
„Co to máš?“ zeptal se. Bílá paní se na něj podívala a pravila: „To je chuť, která připomíná léto, i když přijde zima.“
Budimír ochutnal. Byla bílá jako její šaty, jemná jako smetana a voněla po vanilce. „A jak se to jmenuje?“ zeptal se. Bílá paní se jen usmála. „To musíš vymyslet ty.“ Než stačil cokoli říct, zvedl se vítr. Bílá paní zmizela mezi stromy a po chvíli po ní nebylo ani stopy.
Budimír se vrátil domů a dlouho přemýšlel, jak takovou chuť nazvat. Nakonec řekl: „Přeci… Bílá paní.“
A od těch dob se prý v kraji říká, že kdo ochutná tuhle jemnou vanilkovou zmrzlinu, možná na okamžik ucítí vůni léta, které Bílá paní kdysi přinesla pod Říp.
Staročeská pomerančová (sorbet)Oranžový měsícLéta Páně 1092 se pod Řípem stalo něco, na co starousedlíci dlouho vzpomínali. Jedné noci se nad krajem zvedla tak hustá mlha, že nebylo vidět ani na sousední stavení.Léta Páně 1092 se pod Řípem stalo něco, na co starousedlíci dlouho vzpomínali. Jedné noci se nad krajem zvedla tak hustá mlha, že nebylo vidět ani na sousední stavení. Jen měsíc nad Řípem zářil podivně oranžovou barvou. Lidé si šeptali, že to věští neštěstí. Budimír však vyrazil na cestu k nedalekému tržišti, kde se měl podle zpráv zdržovat kupec z jižních zemí. Na svém voze prý vezl ovoce, které vonělo jako rozkvetlá zahrada.
Když Budimír dorazil, našel kupce sedícího vedle rozbité bedny. Po zemi se kutálely kulaté oranžové plody. „Pomeranče,“ povzdechl si kupec. „Cestovaly přes moře a hory, ale některé cestu nepřežily.“ Budimír jeden rozkrojil a ochutnal. Šťáva mu stekla po prstech. „Tohle není měsíc,“ zasmál se, „tohle je slunce, které se naučilo ukrývat ve tmě.“ Zralé plody vymačkal, šťávu smíchal s trochou medu a vody a začal ji šlehat dřevěnou metlou. Potom směs odnesl do chladné jeskyně pod Řípem. Ráno vznikl zářivě oranžový, ledově svěží sorbet, v němž se sladkost potkávala s příjemnou kyselostí. Kupec ochutnal a překvapeně se rozhlédl. Mlha mezitím zmizela a nad krajem vycházelo slunce.
Od toho dne se vyprávělo, že oranžový měsíc nebyl žádným znamením neštěstí. Byl jen předzvěstí ovoce, které Budimír proměnil v chladivý poklad.

Staročeský slaný karamelMedový oheňLéta Páně 1084 se pod Řípem konal podzimní medobraní trh. Včelaři přiváželi hliněné nádoby plné medu a mezi nimi i starý včelař, který tvrdil, že med má svou druhou tvář, kterou člověk pozná jedině skrze oheň.Léta Páně 1084 se pod Řípem konal podzimní medobraní trh. Včelaři přiváželi hliněné nádoby plné medu a mezi nimi i starý včelař, který tvrdil, že med má svou druhou tvář, kterou člověk pozná jedině skrze oheň. Lidé se mu smáli. Med přece znali od dětství. Budimír Línař však zpozorněl.
Včelař postavil nad ohniště měděný kotlík a nalil do něj hustý med. Zahříval ho tak dlouho, až začal tmavnout a jeho vůně připomínala čerstvě upečený chléb a pražené ořechy. Přidal trochu mořské soli. „Teď už to není med, jaký znáš,“ řekl včelař. Budimír ochutnal malou kapku. Sladkost byla hlubší, téměř kouřová, a na jazyku zůstávala nepatrná slanost. „Co jsi s ním provedl?“ zeptal se. Včelař odpověděl: „Nechal jsem ho vyprávět.“
Budimír si odnesl trochu tmavého medu do své chalupy. Vmíchal ho do mléka a smetany a směs nechal vychladit. Když ji ochutnal, poznal chuť, kterou dosud neznal: jemnou, slaně-krémovou a s nádechem tmavého medu, který připomínal teplo ohniště za dlouhých podzimních večerů.
Včelař se druhý den vydal na cestu a nikdo ho už v kraji nespatřil. Zůstala po něm jen vůně medu, který prošel ohněm. A Budimír od té doby říkával: „Ne každá sladkost pochází z květů. Některá se rodí teprve tehdy, když projde ohněm.“
Staročeská banánováŽlutý poutníkZa dávných časů, kdy se pod Řípem ještě vyprávěly příběhy u praskajícího ohně a každá neznámá věc budila zvědavost, dorazil do kraje podivný poutník. Nikdo nevěděl, odkud přichází ani kam má namířeno.Za dávných časů, kdy se pod Řípem ještě vyprávěly příběhy u praskajícího ohně a každá neznámá věc budila zvědavost, dorazil do kraje podivný poutník. Nikdo nevěděl, odkud přichází ani kam má namířeno. Lidé si však všimli, že z jeho brašny se občas line zvláštní, sladká vůně.
Jednoho podvečera se poutník zastavil u Budimírovy chalupy. „Dobrý člověče,“ pravil, „slyšel jsem, že dokážeš z obyčejného mléka a smetany připravit takové dobroty, jaké svět neviděl. Přinesl jsem ti něco, co u vás pod Řípem neroste.“ Otevřel brašnu a vytáhl několik podlouhlých žlutých plodů. Budimír si je zvědavě prohlížel. „Co je to?“ zeptal se. „Banány,“ odpověděl poutník. „Rostou v dalekých teplých krajích, kde slunce hřeje po většinu roku. Jsou sladké, jemné a jejich vůně připomíná léto, které u vás přichází jen na několik měsíců.“ Budimír banán oloupal, kousek ochutnal a zamyslel se. Jeho sladkost nebyla ostrá ani přehnaná. Byla měkká, plná a příjemná. Připravil čerstvé mléko, hustou smetanu a zralé banány. Všechno pečlivě spojil a pomalu míchal, dokud se jednotlivé chutě nepropojily v hladký krém. Potom směs uložil do chladu a nechal ji odpočívat, jak se na poctivé řemeslo sluší. Když druhého dne nabral první lžíci, rozzářily se mu oči. Zmrzlina byla jemná, krémová a voněla po zralých banánech. „Tohle je chuť slunce, které si našlo cestu až k nám pod Říp,“ zvolal.

Novinka · Kelímky BOHEMIAN
Česká tradice. Poctivá zmrzlina.
Inspirujeme se českým dědictvím, tradicí poctivé točené zmrzliny a chutěmi, které známe od dětství. Naše původní receptury a filozofii poctivé výroby přenášíme také do prémiové kelímkové řemeslné zmrzliny.
Dvě velikosti pro každý okamžik.
- 490 mlbalení po 12 kusech
- 150 mlbalení po 48 kusech
Zachováváme to nejdůležitější: plnou chuť, příjemnou strukturu a poctivý charakter. Vyrábíme ji v osmi příchutích: čtyři smetanové (vanilka, belgická čokoláda, pistácie a slaný karamel) a čtyři ovocné sorbety (jahoda, malina, černý rybíz a mango). Každá příchuť vzniká s důrazem na skutečné suroviny a autentický chuťový zážitek.
Věříme, že dobrá zmrzlina nepotřebuje chemické zkratky. Proto naše receptury stavíme na pečlivě vybraných surovinách, skutečném ovoci a přirozeném chuťovém charakteru. Bez konzervantů, stabilizátorů, umělých aromat a barviv. U vybraných receptur využíváme také čekankovou vlákninu (inulin), která přispívá k výsledné struktuře zmrzliny.
BOHEMIAN tak spojuje českou tradici, poctivé řemeslo a moderní podobu zmrzliny, kterou si můžete vychutnat kdykoliv a kdekoliv.
Smetanové
Vanilka
Belgická čokoláda
Pistácie
Slaný karamel
Ovocné sorbety
Jahoda
Malina
Černý rybíz
Mango
Fotky kelímků jsou ilustrační.
Vzorek zdarma
Nejprve ochutnejte. Potom se rozhodněte!
Chcete poznat zmrzlinu BOHEMIAN na vlastní chuť? Pošleme vám zdarma testovací balení 4 druhů zmrzliny:
- 2× smetanováStaročeská vanilková a čokoládová, á 2 kg, cca 60 zmrzlin z druhu
- 2× ovocný sorbetStaročeská jahoda a mango, á 2 kg, cca 60 zmrzlin z druhu
Vyzkoušejte. Ochutnejte. Přesvědčte se sami! O testovací balení si napište ještě dnes.
Ze stejné výrobny jako GELADORO
Řemeslný výrobní závod, Letňany
BOHEMIAN navazuje na zkušenosti a řemeslné know-how značky GELADORO, která získala ocenění Gelato Brand of the Year, Czech Republic. Každá značka má svůj příběh a vlastní charakter. Společné jim však zůstává to nejdůležitější: poctivý přístup, důraz na kvalitu a snaha přinášet zákazníkům zmrzlinu, ke které se budou rádi vracet.
Poctivě a česky.Tomáš Bek, Gelato Chef a zakladatel
- VýrobnaRýmařovská 561, 199 00 Praha 18
- Objednávky B2Cinfo@geladoro.com
- Velkoobchod B2B a ceníktomas@geladoro.com
- E-shopgeladoro.com/obchod

